Adéla Rodná

stamp-3

Adéla Rodná

Měla jsem čtyři děti. Poslednímu bylo teprve 10 měsíců a první ten den měl zakončit první třídu. Pár dní před tím jsem při utírání zavadila o bouli na pravém prsu.

Na ultrazvuk jsem se objednala hned, přes kamarádku, která tam pracovala. Ještě jsem si od ní musela půjčit 400kč, protože bankomat na Bulovce nefungoval a já neměla hotovost. Nakonec jsem ty peníze nepotřebovala…

Na ultrazvuku se jim to nezdálo. Ani první, ani druhé a dokonce ani třetí paní doktorce. Poslali mě rovnou na onkologii. V momentu, kdy mi onkoložka prohmátla podpaží mi bylo všechno jasné. Není to defekt po kojení. Je to rakovina.

A pak už jsem jen čuměla, čuměla, čuměla, nějak dojela domů, tam zase čuměla. V hlavě nic.

Začal koloběh vyšetření, kterému jsem si musela trochou agresivní asertivity dopomoct. Sama jsem zdravotní sestra a tak vím, že když vám další zdravotní sestra řekne, nejde to, nebo nemáme termín, tak to vždycky nejak udělat jde. I to CT lze popsat během pár minut, stačí říct, že si počkáte, a že vám nevadí, že budete sedět v čekárně třeba přes noc.

Sono, CT, scintigrafie, biopsie během týdne.

Diagnoza: metastatický nádor prsu s ložiskem v játrech a mnohočetnými ložiskami v kostech.

Během pár dní odebrání vaječníků. Během 3 týdnů hotové genetické testy, kvůli případnému zařazení do výzkumu pacientek s BRCA. Negativní.

První chemo. Docela pohoda. Píšu pohoda, protože čím víc chemo, tím víc hrůza.

Při třetí chemoterapii jsem se už plazila po zemi a přemlouvala manžela, ať nevolá záchranku. Brečela jsem, že do nemocnice nechci.

Poslední tři chemoterapie byly ve snížené dávce, ale i tak to byl pěknej hnus.

Skončilo to před Vanoci. Ty jsem prožila v depce, že se dalších nedožiju.

Na začátku února jsem šla na PET CT. Dost mě bolely játra, nejspíš už jsem v mých představách plánovala pohřební hostinu. A výsledek? Jediný kousek rakoviny a to v prsu. Jinak nikde nic. Chápete to?

Konec? Vůbec ne. Rakovina hodně vezme, ale taky hodně dá. Bude to pro mě strašák navěky. Můžu mít už jen chvíli života, ale taky můžu žít dlouho, předlouho. Anebo můžu žít ne tak dlouho, ale pořádně.

Minulost nevrátíš a budouctnost nemáš zaručenou. Takže přítomnost to jistí, bejby!

A pro ty, co se nejvíc boji o své krasné vlasy. Mně nevypadaly:)