"Jsem důkazem toho, že včasná prevence zachraňuje životy."

Šárka Truhlářová

stamp-3

Šárka Truhlářová

Z banální kontroly se vyklubala léčba na několik měsíců

Jmenuji se Šárka, je mi 42 let a rakovinou jsem onemocněla před 2 lety. Přesně si pamatuji tu větu, co jsem řekla 10. 9. 2014 kolegům v práci: „Letím jen zkontrolovat prsa, za hodinku jsem tady.“ Přišla jsem za 3 hodiny, úplně vyřízená a ubrečená. Od 35 let mě sledovali kvůli cystám v prsu, ale jinak bylo vše v pořádku. Vždycky udělali ultrazvuk a zase mě objednali za rok.

Protože mi už bylo 40, doktorka mi řekla, že mi pojišťovna proplatí mamograf a ať si tam skočím. A tak jsem šla. V nálezu jsem měla vše bez hmatného ložiska, žádná bulka. Na mamografu se jim ale něco nezdálo, a tak mě poslali na ultrazvuk, kde mi doktorka řekla:  „Tak do toho píchneme, přijdete za 5 dní na biopsii.“

Rodina a kolegové mě neskutečně podrželi. V tu chvíli se mi honilo hlavou, jestli mám fakt rakovinu. Vždyť nemám bulku, nemám vpáčenou bradavku, nemáme to v rodině… Aniž by byly výsledky z biopsie, hnali mě na magnetickou rezonanci a další vyšetření. Rentgen plic, srdce, ultrazvuk břicha, všechno naštěstí v pořádku.

Za 3 týdny zvoní telefon a na druhém konci slyším, že je to zhoubné. V tu chvíli jsem v sobě měla dva pocity. Byla jsem ráda, že už konečně vím výsledek, ale zároveň jsem si říkala: Proč zase já? Co se mnou bude? A co můj syn? Najednou uvažujete jinak. Nejvíc se bojíte o své dítě a jak to zvládnete, když jste na všechno sami. Budu moct chodit do práce i při chemoterapii a ozařování? Co bude dál?

V tu chvíli slyšíte ze sluchátka alespoň pár slov útěchy: „Paní Truhlářová, ale máte hrozně hodný nádor. On ještě spinká, nic nedělá. Nebojte se, bude to dobré.“ Tím, že nádor ještě spal a zatím se nešířil, byly čisté i uzliny. Nádor byl 100% hormonální, v prvním stadiu. Proto jsem podstoupila pouze vyjmutí ložiska bez chemoterapie. Musela jsem podstoupit 30 ozařování, ale to jsem zvládla i při chození do práce. Hormonální léčbu prodělávám 7 let: 2 roky Zoladex (umělý přechod) a 5 let Tamoxifen.

Dostala jsem další šanci na život. Jsem úkaz včasné prevence: zachránila mi život a vyhla jsem se díky ní náročné a dlouhé léčbě. Když se najde malý, nehmatný nádor, je velmi vysoká úspěšnost úplného vyléčení. Sice se bojím každé kontroly (to už mi zůstane do konce života), ale beru to tak, že se na všechno přijde včas – kdyby náhodou.

Pevně věřím, že ale nic takového nepřijde. Měla jsem vždy dobře nastavené hodnoty, zdraví na prvním místě, ale tohle mě hodilo ještě o pár úrovní výš. Teď už vím, že to mělo přijít a ukázat mi nový směr v životě. Poznala jsem spoustu skvělých žen ve spolcích Matiti a Bellis a užívám si každého nového dne. Vzala jsem peníze a šla koupit kola. Jezdíme se synem a vážně nás to chytlo.

Dřív jsem pořád myslela na budoucnost. Teď ale žiju víc přítomností. Raduji se z maličkostí, neplánuji a přání mám pouze jedno jediné: BÝT ZDRAVÁ. Takže za sebe říkám: nepodceňujte prevenci!!!