"Ležím na nemocničním lůžku a čekám, až budu fit."

Veronika Lišková

stamp-3

Veronika Lišková

S rakovinou od 11 let, s nadějí celý život

Nikdy jsem netušila, jaký osud mě v životě potká. Od 11 let jsem onkologickou pacientkou s Li-Fraumeni syndromem, jedním z nejzávažnějších nádorových syndromů. V 11 letech jsem se totiž léčila s rabdomyosarkomem.

Byla jsem v šesté třídě. Tou dobou kluci dělali různé hlouposti, např. si vyráběli ,,flusačky“ – jeden papírek mi střelili do levého oka. Přestože to tím nejspíš zapříčiněné nebylo, začalo mi oko natékat, až bylo po chvíli celé otekl a já se mohla dívat jen jedním. Zajela jsem na oční ambulanci, kde mě hospitalizovali. Podstoupila jsem operaci s tím, že si doktoři očekávali zánět. Jenže nic takového neviděli, proto odebrali po pár dnech vzorek  tkáně a poslali ho na histologii. Výsledkem byl rabdomyosarkom. Začala jsem se ihned v pražském Motole léčit chemoterapiemi. Následovala radioterapie.

V 16 letech jsem šla na preventivní prohlídku ke svému gynekologovi, který mi ukázal i samovyšetření prsu. Netušila jsem, že v tak mladém věku si mám samovyšetřovat prsa. Jenže můj lékař mi nasahal bulku v levém prsu a poslal mě na ultrazvuk. Tam se jim nález příliš nezdál, takže jsem byla odeslaná na biopsii. Ta byla po několika dnech vyhodnocena a moji rodiče byli informováni, že vyšetření dopadlo špatně a mám karcinom v prsu. Zrovna jsem seděla ve třídě, kde jsme psali písemku z chemie, když jsem ve dveřích uviděla rodiče s uslzenýma očima. Bylo mi to hned jasné – znovu mě to potkalo. Začala jsem ve třídě brečet, ihned jsem popadla své věci a odjela s mamčou a taťkou domu. Po pár dnech jsem se začala léčit, opět v Motole. První byly chemoterapie, které ale nezabíraly. Nádor začal nekontrolovatelně růst. Jedno prso jsem měla velikosti D a druhé B. Muselo se s tím začít rychle něco dělat. Volba padla na oboustrannou mastektomii v pražské VFN. Zde jsem pokračovala s chemoterapiemi u paní prof. Tesařové. Zanedlouho přišlo také ozařování. Když bylo všechno zahojené a v pořádku, bylo mi 19 let. Mohla jsem podstoupit plastickou operaci (rekonstrukci prsu),která se prováděla v nemocnici na Vinohradech. Tam mi velmi šikovný prof. Sukop udělal prsa jako Afroditě.

Ve 20 letech přišla další rána. Jako následek radioterapie dřívějšího rabdomyosarkomu u oka, se mi udělal na mozku astrocytom. Ten byl nejdříve sledován, poté změnil svůj tvar a pro jistotu byla provedena operace, při níž byl astrocytom odoperován. Další léčba nebyla třeba.

O rok později, v únoru 2020, ležím v posteli, dívám se na televizi, dělám si samovyšetření prsou a najednou ustrnu. Obavy, strach, stres, slzy v očích… Nahmatala jsem si malou bouličku v jizvě cca 1 cm velkou. Bylo 11 hodin večer a já nevěděla, co dělat. Nemohla jsem usnout. Druhý den jsem volala prof. Tesařové a řekla jí vše, co se mi stalo. Paní profesorka byla vstřícná a nabídla mi, ať za ní ten den ještě přijedu. Prohmatala mi místo nálezu a poslala mě na sono. Tamější lékařky mi řekly, že nález mohou každé 3 měsíce kontrolovat ultrazvukem, anebo mohou udělat v týdnu biopsii. Neváhala jsem a vzhledem ke svým zkušenostem jsem zvolila biopsii. Ta byla provedena hned druhý den na to byla provedena biopsie. Výsledky byly za týden. Nádor s nízkým gradem 1, který se léčí chirurgicky.

Čekala mě operace a s ní i předoperační vyšetření, magnetická rezonance, PET CT. Na rezonanci bylo vidět drobné ložisko na játrech. Operace proběhla dobře a ložisko bylo posláno na histologický rozbor. Výsledkem byla zasažená okrajová část odebrané tkáně. Musela se řešit další léčba, kterou konzultoval MUDr. Trč s profesorkou Tesařovou. Volba padla na chemoterapii nebo částečné odebrání dvou žeber. Chemoterapie na můj druh nádoru ale nemusela zabrat. Zvolila jsem tedy operaci, aby mi vše vyčistili a měla jsem klid. Ložisko na játrech se naštěstí ukázalo jako nezhoubné.

Je 20. dubna 2020 a já ležím na nemocničním lůžku v Praze ve VFN a čekám až budu zase fit. A budu se moci vrátit do normálního života.