Nádech: Eva Cilínková
Nádech: Eva Cilínková
foto: Alena Marcinka Syslová
Když se setkávám s touto veselou energickou ženou, všimnu si, že přišla bez epitéz, a pocítím k ní neskonalý obdiv. „Na sociálních sítích jsem se setkávala se silnými ženami, které hrdě nosí plochý hrudník, a dodaly mi odvahu,“ vysvětluje Eva, jak se stala jednou z nich a taky „placatou královnou“, jak pojmenovala svůj projekt na podporu žen v podobné situaci. „Být ženou neznamená mít prsa, nemít prsa je stejně normální jako je mít a nemusím nic skrývat, abych byla “dost““, popisuje svůj postoj. Nestalo se to ale hned. Mezitím ušla dlouhou cestu. „Dřív jsem se jizev nemohla ani dotknout,“ vzpomíná. Právě ňadra jí totiž dodávala pocit ženskosti a sebevědomí. Zkušenost s nemocí je proto pro ni zejména velká škola sebelásky a přijímání věcí tak, jak jsou. Pomohly jí i její děti, které jí jizvy něžně hladily kosmetickým štětečkem, a ona se tak učila cítit laskavost a něhu i sama k sobě.
Eva je maminkou čtyř dětí a diagnózu se dověděla dva měsíce před porodem nejmladšího syna. „Brečela jsem a hrozně jsem se bála o miminko, o sebe, co bude s dětmi…,“ vypráví. „Jsem šťastná máma, chci vidět, v jaké lidi moje děti vyrostou, a taky bych ráda byla šťastná babička, co čte pohádky a vaří marmelády.“ Děti jí zároveň daly sílu bojovat a rozhodla se, že nemoc porazí. Porodila, začala chodit na chemoterapii, v průběhu posledních let jí odebrali nejen ňadra, ale i ženské orgány kvůli genetické mutaci BRCA2. Také se během léčby rozešli s manželem. Eva to ale všechno zvládla. „Musela jsem. Zpětně si ale říkám, že to bylo fakt drama,“ vzpomíná.
Drama skončilo a žije dnes život jako dřív? Naštěstí ne. „Byla jsem na sebe hrozně zlá, měla samu sebe na posledním místě, a teď se učím zdravému sobectví.“ Přečte si knížku, zajde s kamarádkami na kafe, zacvičí si jógu…, popisuje, jak její nový život vypadá. „Hledám si čas sama pro sebe, a i když to třeba znamená, že jíme zbytky ze včera, učím tím svoje děti, aby měly svoje zájmy a vlastní život.“ Dneska jí dělají radost docela malé věci, které dřív brala jako samozřejmost. A pokud se přece jen objeví strach a chmury, pomáhá i víra v Boha, kterou Eva díky nemoci našla.