Nádech: Anna Lengyelová

Nádech: Anna Lengyelová

foto: Alena Marcinka Syslová

,,Žila jsem šťastnej život,“ popisuje Anna, jaké to bylo před diagnózou. Měla dvouletého syna, krátce po svatbě a jak říká, ,,život byl o krásnejch věcech.“ Když si našla bulku, myslela si, že to bude jen zatvrdlina, protože syna ještě kojila. Výsledky ale přinesly jinou zprávu. Pro ni i manžela to byl šok. ,,Vzchopte se, teď musíte být manželce oporou,“ cituje doktorčina slova po oznámení diagnózy. ,,I muži ale mají právo prožívat emoce,“ dopaluje se Anna, která se při vyřčení diagnózy nesetkala s nejlepším přístupem. ,,Diagnóza pro mě před tím znamenala, že je to konec, a nikdo se mě při tom prvním vyšetření nepokusil uklidnit nebo vysvětlit, že je možné to zvládnout.“

Obrovské podpory a empatie se jí pak ale dostalo od mladé lékařky v Kladně, kde se Anna momentálně léčí. Po celou dobu léčby jí byla oporou rodina. ,,Nejvíc mi pomohlo o tom mluvit, když mě lidé vyslechli a jednali se mnou jako předtím, žádná lítost nebo rozpaky,“ říká, v čem hledala útěchu. A hlavně v synovi, který ji motivoval uzdravit se, a manželovi. ,,Můj chlap to nese statečně,“ pochvaluje si, a je tomu tak i nadále. ,,Přišla jsem o obě prsa, on mi ale říká, že jsem pro něj krásná i tak, a to mi pomáhá zvládnout, že je už nemám.“ Z toho důvodu dokáže chodit bez prsních epitéz a rekonstrukci zatím neplánuje. V současnosti se snaží žít běžný život, užívat si každý den a nepřipouštět si strach, že by se nemoc mohla vrátit. Anna chce totiž cestovat, prožívat se synem všechny etapy jeho života a také se těší na aktivity, které podnikne jako členka Klubu vojenské historie. ,,Pomáhá mi mít koníčky, dělat věci, které mě baví, a zaměstnat hlavu příjemnými věcmi.“