Nádech: Žaneta Zemanová

Nádech: Žaneta Zemanová

foto: Alena Marcinka Syslová

Tři děti, do toho si na mateřské založila e-shop. Když se nestarala o rodinu nebo domácnost, pracovala. Skoro nespala. Chtěla být nejlepší mámou i podnikatelkou. Manžel býval přes týden pracovně mimo domov, a tak vše leželo na ní. Žaneta ale měla pocit, že všechno dobře zvládá a žádnou pomoc nepotřebuje.

To se změnilo, když onemocněla a diagnostikovali jí hormonální Her2 pozitivní nádor prsu. „Nemluvila jsem, jen jsem brečela, koukala do blba a myslela na to nejhorší,“ popisuje, co cítila, když se dověděla výsledky. Život se její rodině obrátil vzhůru nohama. Pro manžela to bylo zpočátku těžké, protože se musel plně zapojit do chodu domácnosti a musel si zkrátit pracovní úvazek. „Zvládnul to a díky onemocnění si i s novorozenou dcerou vybudoval od začátku silný vztah a je to “tatínkova holčička“,“ směje se Žaneta.

Onemocnění pro ni byla zkouška vztahů. Těch nefunkčních se zbavila a vytvořila nové. V jejich vesnici na Moravě se semkla komunita a každý nabídl pomocnou ruku. Přátelé, sousedi i učitelka ze školky. Vyzvedávali a hlídali děti, přišli se poptat, jestli Žaneta něco nepotřebuje. I její rodina držela při sobě. Oporou jí byli sourozenci a rodiče.

Žaneta tak měla více prostoru pečovat nejen o druhé, ale i o sebe. Vyhledala pomoc psychoterapeuta a začala provádět různé podpůrné techniky. „Dělám věci, které by mě dřív ani nenapadly,“ říká Žaneta, která se dnes věnuje třeba józe a meditaci. A taky si občas udělají s manželem chvilku jen pro sebe, což se s příchodem dětí z jejich vztahu vytratilo. Teď už ale Žaneta nečeká, na nějaké „až…“, a co chce, dělá hned. „Až když mi bylo nejhůř, našla jsem sama sebe,“ říká – a konečně si užívá život naplno.