DEBILNÍ KECY OKOLÍ #2 I Aneb …ani s léčbou nekončí!
DEBILNÍ KECY OKOLÍ #2 I Aneb …ani s léčbou nekončí!
Chodí nám dotazy jestli ve 2. díle knihy “Nejsi na to sama” bude kapitola věnovaná “debilním kecům okolí”. ANO, bude! A nejen okolí, přidaly jsme také kapitolu s těmi, které jsme si vyslechly přímo od lékařů.
Možná to dotyčný tak nemyslel a jen mu nevhodnost jeho slov nedochází, proto jsme tyto fráze doplnily také o naší pohotovou odpověď a vysvětlení pro blízké, kteří by se v komunikaci s námi chtěli poučit, proč to není zrovna nejvhodnější dotaz nebo reakce.
Moc dobře víme, že tahle slova vypadají humorně a úsměvně napsaná, ale umí skutečně hodně zabolet a ublížit. Máte se na co těšit a abychom vám čekání na vydání knihy ukrátily, a také vás trochu navnadily, rozhodly jsme se s vámi sdílet kousek z této kapitoly knihy s podtitulem “Průvodce životem po léčbě rakoviny prsu”, která vychází 1. dubna 2025!
Léčbu máš za sebou, možná se neobešla bez blbých řečí některých známých a těšíš se na normální život. A ejhle, on takový není. Následky léčby (mnohdy trvalé) i nesmazatelná stopa nemoci na tvojí duši jsou tu. Jenže s nimi i mnohdy nepochopení a další debilní kecy okolí.
„Léčbu máš za sebou, tak už dobrý ne?“ „Tady máš knihu Bellis 2 – život PO. Pročti a pak spolu zajdeme na kafe a pokecáme. Do té doby nemá smysl se bavit.“
Léčbou to rozhodně nekončí. Přichází vedlejší účinky a následky terapií, snížená fyzická kondice i psychická odolnost a strach z návratu nemoci.
„A z čeho jsi jako unavená, když jen ležíš?“ „Z těch tvých debilních keců.“
Chronická únava je častým a mnohdy i trvalým následkem léčby rakoviny prsu, který se s věkem zhoršuje.
„Jak dlouho míníš být unavená?“ „Nemám to naplánovaný, ale až to zjistím, dozvíš se to jako první.“
Neřeknu, protože to nemám naplánovaný.
„Moc se pozoruješ, moc to řešíš.“ „Moc chlastáš, kouříš, čumíš do mobilu…“
Naslouchat svému tělu nám mnohým zachránilo život.
„Nejsi tak trochu hypochondr?“ „Nejsi tak trochu trouba?“
Po jedné vážné nemoci se přirozeně o své tělo a sebe bojíme. A víme, že včasné řešení zdravotních nesnází je klíč k uzdravení.
„Ta únava ti už neodezní. Musíš si na ní zvyknout.“ „Na únavu si nezvykneš, ale dá se zmírnit např. lehkým pohybem, oblíbenými činnostmi a taky pomáhá obklopit se lidmi, kteří se nechovají jako balvani.“
„A nemáš strach, že se ti to vrátí?“ „Ano, mám a je to pochopitelné. Možnost recidivy mi nemusíte připomínat, žiju s tím denně.“
„Nesmíš na to pořád myslet.“ „Nejsem tuberák, neumím se na všechno vykašlat.“
Na nemoc není třeba myslet účelně, i roky po léčbě se připomíná svými vedlejšími účinky.
„Přeci se tím nebudeš užírat celý život. Musíš myslet pozitivně.“ I dobře míněná rada může být ránou vedle. Rakovina prsu je pro mnohé traumatizující zkušenost, kterou nelze zapomenout a svými následky se připomíná téměř denně. Mimochodem, zkuste myslet pozitivně, až budete psychicky na dně. Zjistíte, že to není tak lehké.
„Ty se máš, že pracuješ jen šest hodin denně.“ „Vyměníš si to se mnou? Jen si přičti k těm šesti hodinám nekončicí únavu, otoky a necitlivost končetin, zhoršenou paměť a neustálý strach z návratu nemoci.“
Raději bychom byly zdravé a pracovaly osm hodin.
„To je jasný, že dostaneš invalidní důchod 3. stupně. Ten dávají všem po rakovině prsu.“
Ne, nedávají. Mnohé z nás nemají ani 1. stupeň navzdor trvalým následkům léčby.
„No bože! On fakt spadne meteor, že jsi zase unavená.“ „Však meteory padají dnes a denně, ne?“
„Zneužíváš rakovinu k tomu, aby tě lidi litovali?!“ „Ne, opravdu ne. Ale lituji tebe a tvé okolí, které deprimuješ svými názory.“
„Každý má nějaké trápení, tak se nad to povznes.“ „Ukaž mi prosím cestu k osvícení.“
Každý vnímáme svůj problém jako ten největší, protože se nás nejvíc dotýká. Ale uznejme, že rakovina je přeci jen horší než fakt, že manžel po sobě neuklízí a děti si neumí pořádně vyčistit zuby.
„Ty s tím naděláš. Uřízli ti kozu a už je to dobrý, ne?“ „Ne, není to dobrý. Je to traumatizující a stigmatizující. Tobě by se líbila amputace ruky nebo kastrace? Ne?“
„Měla by nosit volnější trička, ať není vidět, jak to máš na hrudníku křivý.“ „Díky za radu, ale budu nosit to, co je mi příjemné a v čem se cítím dobře, stejně jako ty.“
„To tě už nemůže bolet.“ „Ano? Máš za sebou stejnou léčbu a máš stejné tělo, že to posuzuješ?“
„Ty máš návaly? Jo, mně je v létě taky horko.“
Návaly horky přichází několikrát denně bez ohledu na okolní teplotu a jsou mnohem intenzivnější než obyčejný pocit tepla.
„Přibrala jsi? To je divné.“ „Ty jsi onkolog nebo farmaceut? Že tak dobře znáš vedlejší účinky onkologické léčby.“
Chápeme, že většina laiků si myslí, že každý onkologický pacient zhubne, ale roky trvající hormonální léčba má opačný účinek. Doporučujeme nevyjadřovat se k tématu, o němž ví dotyční velmi málo.
„Dělej s tím břichem něco! Tvoje váha je děsná.“ „Jediný, co je tu děsný, je tvoje smýšlení.“
I přes časté cvičení a úpravu jídelníčku je složité zhubnout po odstranění vaječníků nebo při hormonální léčbě.
„Jéé, ty ses hezky spravila.“
Mít patnáct kilo nahoře není hezké, jestliže jste měli předtím zdravou hmotnost.
„Víš, překvapilo mě, jak se zadýcháváš do kopce.“ „To víš, s plící popálenou ozařováním to jinak ani nejde.“
„Už buď jako předtím! Najmi si trenéra tenisu a dej se do kupy!“
Neznáme moc žen, které jsou po léčbě karcinomu prsu jako dřív. Ať už se změní fyzicky, psychicky, k horšímu nebo lepšímu.
„A proč nemůžeš spát? Jsi asi málo unavená, ne?“ „Ne, pracuji na plný úvazek na směny, tím to nebude. Spíš nočním pocením a nespavostí způsobenými hormonální léčbou. Nevíš, jak se toho zbavit, odborníku?“
„Asi to nebylo tak hrozný, když ujdeš pět kilometrů denně.“ „Jenže pět kilometrů nepředstavuje maraton, ale vzdálenost vhodnou pro udržení pohody těla i duše.“
„Ty jíš bio? Zbytečný.“
Je na každém z nás, jak se stravujeme. A je pochopitelné, že pacientky po rakovině prsou chtějí být už jen zdravé a tudíž spíše sáhnou po potravinách bez postřiků, hormonů, antibiotik, chemických konzervantů, dochucovadel apod.
„Nemáš náladu na sex? Tak trošku frigidka, ne?“
Víš o tom, že jedním z nejčastějších vedlejších účinků hormonální léčby je utlumení libida?
„Měli bychom mít spolu sex častěji. Aby sis ještě užila, než po těch hormonech budeš vypadat jak stará bába.“ „Dík za povzbuzení, teď už nemám náladu vůbec.“
Pokud jste toto mysleli jako vtip, pak věřte, milí partneři, že je dost hloupý.
„To je super, že nemáš menzes, to bych taky chtěla.“ „Ale asi ne s tou rakovinou, že?“
Navíc menstruace je jedním z předpokladů počít vlastní dítě, po čemž mnohé z nás touží.
„Ty chceš děti? A kdo je bude vychovávat, až se ti to vrátí?“
Světe div se, ale žije spousta pacientek, kterým se to nevrátí.
„Děti jsou to nejlepší, co tě v životě může potkat. A můžeš mít vlastně děti?“
Téma možnosti mít vlastní potomky je citlivé u mnoha žen, nejen těch po rakovině prsu. Doporučujeme na toto téma nezabrousit, pokud se o něm žena nerozpovídá sama.
„Ty chceš ještě jedno dítě? Buď ráda, že seš zdravá a nepokoušej to. Však jedno už máš, to ti stačí.“ „Od kdy jsou u nás děti na příděl?“
Lékaři potvrdili, že těhotenství po léčbě je pro pacientku přínosem, nikoli rizikem.
„Kvůli tobě jsou děti ve stresu.“
Útočit na ženu v recidivě přes děti není úplně fair play, souhlasíte?
„A kdy už půjdeš do práce? Však jsi zdravá, ne?“ „Říká ti něco pojem trvalé následky léčby? Ráda ti o tom povyprávím.“
Tělo je po léčbě značně vyčerpané a je jen na pacientce, jak dlouhou dobu mu dopřeje na regeneraci bez nutnosti jej zatěžovat prací.
„Zpátky v práci? Co tu děláš? To stejně nedáš, požádej si o důchod.“ „Důchod byl zamítnut a živit se nějak musím. Nebo mi dáš peníze na nájem?“
„Ty sis požádala o invalidní důchod? Co tím sleduješ? Co si představuješ? Úvazek ti nesnížím, kancelář musí být obsazená 8 hodin!“
Empatickou šéfku aby člověk pohledal. Chápeme, že je potřeba odvádět svou práci, ale i lidé po léčbě rakoviny potřebují zajistit si finance na živobytí.
„Home office můžete mít výjimečně, jen když máte nemocné dítě. Nezajímá mě, že máte recidivu rakoviny.“
Během covidových lockdownů měli home office všichni a preventivně. Proč by to byl problém u ženy s rakovinou prsu, která chce pracovat, ale cesta do práce ji může vyčerpávat nebo nechce svoji křehkou imunitu vystavovat možným patogenům kolegů?
„Mysleli jsme, že když už jsi zdravá, půjdeš do práce.“ „Já taky, ale léčba mi zanechala trvalé následky a mám doživotní invalidní důchod.“
„Ty jsi byla na obočí? K čemu ti to je, když jsi nemocná?“ „Abych byla hezká do rakve.“
„Jak můžeš být metastatická a lítat si na dovolený?“ „Protože potřebuji odreagovat a nehodlám zbytek života strávit v posteli.“
„A kdy teda umřeš, když máš metastáze?“
Necitlivá otázka, na níž nemají odpověď ani onkologové. A nejspíš ani legendární delfská Pýthie.
„Nekupuj si ty boty, stejně už je neunosíš.“ „Jasně, budu chodit bosá. Mám i nahá?“
V žebříčku debilních keců tento rozhodně vede!
„Co řešíš? Tak jsi měla rakovinu. Já měla přes Vánoce rýmu.“
Vážně lze srovnat čtrnáctidenní záležitost bez následků s vážnou chorobou, jejíž léčba se táhne roky?
“K doktorům zásadně nelezu, tam chodí jen hypochondři a ti, co chtějí umřít.“
Anebo ti, kteří jsou nemocní. Amen.
Víme, že je to těžké, ale empatický přístup, lidskost a otevřenost je to, co ženy po onkologické léčbě potřebují.
A vězte, že toto jsou vše věty, které si naše pacientky od svého okolí vyslechly.
