🚺 Stále hovoříme o samovyšetření prsu, snažíme se, co nejvíce žen vyzvat k tomu, aby jej dělaly pravidelně….dnes možná někdo z vás více pochopí proč nám o to tolik jde.

Komunikace ohledně rakoviny prsu je médii a veřejností vyžadována hlavně v pozitivním slova smyslu, aby se ženy nebály a zbytečně neděsily. Někdo si řekne, vždyť je vyléčily, narostly jim vlasy, už nechodí na chemoterapie, mají nová prsa, tak přeci můžou zase normálně žít, ale ono to tak bohužel není. Náročná léčba zanechá trvalé následky nejen na duši, ale hlavně na těle. Naší snahou je, aby žen s podobnými osudy pacientek, bylo co nejméně🙏🏻

Dokonale shrnula pocity žen po onkologické léčbě jedna z Bellisek Veronika Zemanová, přečtěte si její slova, pod která se podepisuje mnoho z nás a třeba lépe pochopíte pocity své ženy, maminky, dcery nebo prostě pochopíte proč nám tolik záleží na edukaci samovyšetření….

“Dlouho jsem váhala jestli toto zveřejnit, sepsala jsem to už před časem a leželo to jen v poznámkách, většina mě znáte jako věčného optimistu, ale občas i optimistum dochází energie a pomáhá jim na smutek, se ze všeho vypsat…

Je říjen, růžový říjen, pink october chcete-li…
Všude běží spousty kampaní na podporu prevence rakoviny prsu… a je to dobře, čím dřív se na tuhle nemoc přijde, tím je větší šance, že ji přežijete… A ti co ji (zatím) přežili ví moc dobře, že ta cesta k tomu být mezi těmi přeživšími není vůbec růžová, není vůbec lehká… Léčba bývá náročná – mnozí musejí podstoupit chemoterapii, radioterapii a operaci. Někteří kvůli genetickým mutacím dokonce víc operací… Celou dobu co jste v léčbě se držíte zuby nehty a všechny bolesti se snažíte zvládat s úsměvem protože máte před sebou vidinu toho, že léčba zabere, že pak bude život zase v pořádku… Jenže on už nikdy není jako dřív… roky od léčby utíkají a vám se začínají projevovat její následky, denně usínáte s bolestmi a probouzíte se ještě s většími. Je vám třicet a tělo zažilo tolik jako kdyby mu bylo 70, nemáte žádné ženské hormony kvůli preventivní operaci a tak mate stav těla jako ženy po přechodu…Denně z práce chodíte strhaní jako kdybyste v ní složili vagon uhlí a tak, i když vás ta práce baví, se dostanete do fáze, kdy byste nejradši dali okamžitou výpověď a šli domu odpočívat, ale nemůžete to udělat, protože potřebujete peníze, abyste mohli aspoň trochu jíst zdravě, platit dětem kroužky, splácet hypotéku, nosit čisté oblečení, jednou za rok vyrazit na dovolenou a párkrát ročně na výlet po naší vlasti…

Kdybyste měli víc, tak byste si rádi dopřáli třeba ještě pravidelně wellness nebo soukromou fyzioterapii, ale víte že peníze se doma netisknou a tak si to odpustíte, aby zbylo na to výše jmenované… A tak jste v bludném kruhu, chcete si užívat života protože dobře víte, jak je pomíjivý a dobře víte, že nemoc se může kdykoliv vrátit a léčba už na ni nemusí zabrat… Víte kolik kamarádek to štěstí nemělo a života už si užívat nemůžou… Ale jak si ho můžete užívat když jste unavení? Psychicky i fyzicky… Po práci byste nejradši zalezli do postele a hodku dvě si odpočinuli, ale nejde to, čekají na vás vaše děti se kterými si chcete hrát než půjdou zase ony spát, tak jdete s nimi, usmívate se aby na vás tu únavu nikdo nepoznal… Ráno jdete do práce a zase se usmívate, aby ani tam nikdo nepoznal ze sotva stojíte na bolavých nohou a tak dny plynou…

O víkendu se snažíte vše dohnat a konečně si užívat toho života, užívat si svých dětí, všímat si toho jak rychle rostou… ale na odpočinek už moc času nezbyde a je tu zase pondělí… a tak pořad dokola…

Nikde se nepíše o tom, jaké následky má onkologická léčba, jaké šrámy nechá na těle i na duši… Média mají raději ty články s happyendem kdy z ženy po rakovině se stala úspěšná podnikatelka a nebo pak bulvární média ty příběhy které už píše někdo jiný, ty kde to skončilo jak nejhůř mohlo…
A zbytek nic, chodíte a tvaříte se tak aby nikdo nic nepoznal a dál jedete ve svém unaveném bludném kruhu… chodíte na kontroly často k různým doktorům a když řeknete pravdu jak se cítíte, tak doktoři jen zkonstatuji ať jste rádi ze žijete, jako kdybyste snad rádi nebyli… a tak jdou dny člověka po rakovině dál a dál… chodí a usmívá se i když už někdy fakt nemůže a tajně doufá ze třeba příště už konečně vyhraje v loterii nebo na stíracím lose a nebo, že mu nějaký miliardář začne jen tak dávat rentu… aby mohl místo práce odpočívat a odpoledne si už odpočatý užívat svých děti, přírody, života a mohl se usmívat zase víc doopravdy…”

Smutná pravda a každodenní realita pacientek v remisi. Myslete na své zdraví dokud ho máte, máte život ve svých rukou #HlidejSiJe ‼️

#mybellisky