Nádech: Anna Lengyelová

Nádech: Anna Lengyelová

foto: Alena Marcinka Syslová

„Žila jsem šťastnej život,“ popisuje Anna, jaké to bylo, než jí diagnostikovali invazivní, rychle rostoucí nádor prsu. Měla dvouletého syna, krátce po svatbě a jak říká, „život byl o krásnejch věcech.“ Když si našla bulku, myslela si, že to bude jen zatvrdlina, protože syna ještě kojila. Výsledky ale přinesly jinou zprávu. Pro ni i manžela to byl šok. „Vzchopte se, teď musíte být oporou,“ cituje doktorčina slova po oznámení diagnózy. „I muži ale mají právo prožívat emoce,“ dopaluje se Anna, která se také nesetkala ze strany lékařů s nejcitlivějším přístupem. „Diagnóza pro mě znamenala, že je to konec, a nikdo se mě nepokusil uklidnit nebo vysvětlit, že je možné to zvládnout.“

Oporou jí po celou dobu léčby byla rodina. „Nejvíc mi pomohlo o tom mluvit, když mě lidé vyslechli a jednali se mnou jako předtím, žádná lítost nebo rozpaky,“ říká, v čem hledala útěchu. A hlavně v synovi, který ji motivoval uzdravit se, a manželovi. „Můj chlap to nese statečně,“ pochvaluje si, a je tomu tak i nadále. „Přišla jsem o obě prsa, on mi ale říká, že jsem pro něj krásná i tak, a to mi pomáhá zvládnout, že už je nemám.“ Z toho důvodu dokáže chodit bez prsních epitéz a rekonstrukci zatím neplánuje.

V současnosti se snaží žít běžný život, užívat si každý den a nepřipouštět si strach, že by se nemoc mohla vrátit. Anna chce totiž cestovat, prožívat se synem všechny etapy jeho života a také se těší na aktivity, které podnikne jako členka Klubu vojenské historie. „Pomáhá mi mít koníčky, dělat věci, které mě baví, a zaměstnat hlavu příjemnými věcmi.“