Nádech: Lea Schwing

foto: Alena Marcinka Syslová

Vstupuji do kavárny a rozhlížím, kdo z přítomných by mohla být Lea Schwing, se kterou se mám setkat, aby mi vyprávěla o… rakovině. U jednoho stolu sedí atraktivní blondýnka v červených šatech, kývne na mě. Je to Lea. Lea, která konečně žije tak, jak si přála žít. Musela si ale počkat a přečkat mnohé.

Je to sedm let, co byla čerstvě rozvedená, na mateřské se třemi dětmi a těšila se, až začne chodit do práce, vrátí se do běžného života a zase najde samu sebe. Namísto toho si našla bulku. Šlo o invazivní duktální nádor, a navíc se třikrát vrátil a přišla i o ňadro. „Ztrátu jsem nesla hodně těžce,“ svěřuje se. „Obraz v zrcadle mi vždycky řekl, že nejsem v pořádku.“ Rekonstrukce prsu jí hodně pomohla, mimo jiné opět najít sebevědomí a svou ženskost, a podle svých slov se už zase cítí „kompletní“. A pomohla jí i fotografie.

„Své děti miluju, cítila jsem ale potřebu být ještě něco dalšího než jen máma a něco v životě dokázat,“ popisuje svůj pohon, který ji žene doteď. Během léčby chodila na kurzy a dnes je z ní profesionální fotografka. Fotí i pro Bellisky, protože ty jí byly a stále jsou oporou v nejtěžších chvílích. Byly tu, když se potřebovala svěřit nebo obejmout. „Našla jsem sestry a dodnes spolu chodíme na kafíčka nebo jezdíme na dovolené.“ A taky jezdí – i se svými třemi syny – na horských kolech a jednou by ráda založila projekt Ride for Hope na podporu dalších žen, které by rády zažily jiný adrenalin než ten spojený s léčbou. Lea totiž z vlastní zkušenosti ví, že sport a učení se novým věcem prospívají zdraví a motivovaly ji se uzdravit.

„Prý zářím.“