Nádech: Martina Školníková
Nádech: Martina Školníková
foto: Alena Marcinka Syslová
V 5:30 jí zazvonil budík, odvezla dceru do školy, celý den, bez pauzy na oběd, přijímala klienty, vyzvedla dceru z tréninku. Doma ji čekala druhá směna vaření a uklízení, než padla do postele, šla si ještě zaběhat – a druhý den nanovo. Takhle vypadal Martinin život, než jí diagnostikovali hormonální nádor prsu. Před třinácti lety se jí rozpadlo manželství, takže nejen, že na výchovu dnes šestnáctileté dcery byla sama, bylo těžké vyjít i finančně. Její dcera studuje na taneční konzervatoři, takže je třeba platit školné, pomůcky a ve chvíli, kdy se Martina musela léčit a pracovní úvazek snížit, nemocenská životní náklady nepokryla. „Získala jsem podporu od Dobrého anděla, rodičů, a ředitelka školy nabídla dceři dokonce stipendium,“ říká s vděkem Martina, že na své cestě narazila hned na několik dobrých andělů. Zároveň ale její nemoc byla i velkou zkouškou vztahů. „Klientky, které si tím také prošly, vyprávěly hrůzostrašné příběhy, jak se k nim lidé obrátili v nouzi zády, a já nevěřila, že by byl někdo něčeho takového schopný,“ vypráví. Nakonec to zažila na vlastní kůži.
Bratra, se kterým byli odmalička nerozluční, po oznámení špatných zpráv nepoznávala. Reagoval odtažitě, a když mu před první chemoterapií brečela do telefonu, řekl jí, ať mu zavolá, „až se uklidní“. Martina se snažila jeho chování pochopit, na první místo v tu chvíli ale postavila sebe. Potřebovala podporu a pomoc. Podobné zklamání bohužel zažila i u své nejlepší přítelkyně a několika dalších blízkých přátel. Dnes se s bratrem pokoušejí vztah obnovit, bude to však dlouhá cesta. S ostatními není v kontaktu. „Bolí to, aspoň jsem ale ze svého života odstranila zlo,“ říká, že se jí nakonec ulevilo.
Nemoc ale naopak některá přátelství ještě upevnila. Lidé jí byli oporou po celou dobu léčby. A vznikla nová, a to i díky Belliskám, které tu pro ni jsou, když se daří, i když je ouvej.
Radost a energii v současnosti Martina získává nejvíce od své dcery, která situaci zvládla s nezměrnou silou a vždycky ji podržela, a Martinu nejvíc těší docela obyčejné chvíle všedního života, které tráví společně. Pomáhá jí také její optimistický přístup k životu a v neposlední řadě humor. „Chemoterapie vám krásně vyhladí vrásky,“ odpovídá se smíchem, když jí nevěřím její věk. „Před nemocí mi hodně záleželo na vzhledu a jak mě vidí ostatní, dneska mám nahoře osm kilo, jen jedno prso, nikdy jsem se ale necítila líp.“ Protože si váží sama sebe.