Nádech: Zuzana Ledvinová

Nádech: Zuzana Ledvinová

Foto: Alena Marcinka Syslová

„Byla jsem workoholička a perfekcionistka,“ říká o sobě Zuzana, která před diagnózou vše dělala na 120% a toužila mít všechno „dokonalé“, být dokonalá. Když si našla bulku, která znamenala triple negativní nádor prsu, zhroutil se jí svět. Nebyla schopná ani vstát z postele a onemocnění pro ni znamenalo konec. Příliš podpory se jí nedostalo ani v partnerství, a nakonec se rozpadlo. Zůstala sama se dvěmi dětmi. Velkou ránou bylo i to, že přišla o ňadra, která pro ni byla symbolem ženství. „Je pro mě důležité cítit se žensky a líbit se sama sobě, a když jsem se podívala do zrcadla, nebyla jsem to já,“ vypráví Zuzana, jak bylo těžké se s fyzickými změnami vyrovnat. Nešlo totiž jen o prsa. „Chemoterapie mi změnila celkový vzhled, díky kortikoidům mi natekl mi obličej a  celé tělo.“

Pomáhala jí terapie, dechová cvičení, jóga, příroda a také ženské kruhy. Také zpomalila. Snaží se si připomínat, že všechno nemusí být hotové hned ani na sto procent, a dělá si čas na věci, které jsou důležité. „Dřív jsem kvůli práci nebo povinnostem rušila setkání s přáteli, rodinou, dnes mají přednost,“ popisuje, co je v jejím životě jinak. Také se učí pečovat o sebe a své tělo a konečně si plní sny. Čeká ji například vytoužená cesta do Nepálu a Tibetu. „Dřív bych si řekla, že nebudu utrácet, teď ale vím, že život může během chvíle skončit, a tak si ho musíme užít, dokud to jde.“

Začala ale smýšlet jinak i o nemoci a už se jí tolik nebojí, i když prognóza nebyla nejpříznivější. „Byla jsem hodně blízko smrti, pochopila jsem ale, že rakovina nemusí znamenat konec, a potvrdilo se mi, že co tě nezabije, to tě posílí.“