Příběh z cyklu Maminkou navzdory rakovině prsu: Ivana Hlaváčková a Meda

Děti jsou naprosto zásadní motivace, dávají člověku sílu tohle všechno přežít.

„V těhotenství mi začalo krvácet z levé bradavky. Takový podivný hnědý výtok, tak jsem se hned objednala na ultrazvuk v Klášteře. Doktor mi věnoval maximálně pár sekund a pak mi oznámil, že to souvisí s těhotenstvím a poslal mě pryč. Ani mě nepoučil o tom, co mám dělat, kdyby problém přetrvával. Prostě nic, čau. Já si teda řekla, že je to debil, a objednala se ještě do mamocentra na Waltrovce. Dostala jsem se tam těsně před porodem a paní doktorka mi řekla, že v prsu není nic vidět, ale že je to divné a kdyby příznaky nepřestaly, ať přijdu po porodu, protože v tu chvíli jsem nemohla na jiné vyšetření. Narodila se Meda a já měla problémy s kojením a tu krev jsem musela doslova odsávat, bylo to zběsilý. Takže jsem po šestinedělí šla na vyšetření znovu, ale ultrazvuk, mamograf ani duktografie nic zásadního neukázaly. Jen byly vidět mikrokalcifikace přes celé prso, ale paní doktorka mě nechtěla nutit, abych ukončila kojení u dvouměsíčního prcka a pozvala mě na další kontrolu za pár měsíců. To bylo září. Na konci listopadu se mi udělaly v prsu drobné bulky, takové uzlinky, co připomínaly rozsypané korálky. Vánoce všechno zdržely, takže jsem se na kontrolu dostala až v lednu a rovnou mi udělali biopsii… a 30. ledna 2023 mi volali, že velký špatný. Už jsem měla být tak devět měsíců na chemoterapii, ale díky těhotenství i velmi atypickému nádoru, který netvořil z počátku ložiska, nebylo nic vidět. Paní doktorka, která mi nakonec nádor diagnostikovala, z toho byla opravdu v šoku. Tak jsem na Valentýna nastoupila na první chemoterapii a už to jelo. Přímo na svůj svátek jsem taky šla na jeden koktejl a celkem jsem na chemoterapiích strávila půl roku. K tomu celková levostranná mastektomie, kde se potvrdilo i zasažení uzlin, ozařování a teď hormonální léčba na několik let. Doufám, že to vše opravdu stačilo a už to bude jen lepší a lepší.“

„Jedna z nejhorších věcí byla, když jsem ze dne na den musela odstavit sedmiměsíční, plně kojené dítě. Meda čtyři dny odmítala lahev a jen brečela, poté jsme jí museli doslazovat speciální mléko pro alergiky na ABKM, aby jej byla ochotná vzít na milost. Má od té doby hlas jak barová zpěvačka. Byly to opravdu náročné chvíle, ale děti jsou naprosto zásadní motivace, dávají člověku sílu tohle všechno přežít. Člověk nemá čas ubíjet se myšlenkami na nemoc, když po vás celý den lezou dva prcci. Staršímu Matyášovi je čtyři a půl roku, je to pohodář. Zato Meda, to je naše Kalamity Jane, úplná lavina energie. To druhé těhotenství s ní pro mě byl hořkosladký příběh. Myslím si, že hormonální změny v jiném stavu a moje oslabená imunita k té nemoci dopomohly. Na druhou stranu jsem s Medou měla krásný porod, domácí. A přijde mi, jako by mi tou svou energií něco kompenzovala. V té nemoci mi oba dávají hroznou sílu. Dělá mi radost cestování. To je obrovský nakopávač. A teď se strašně těším, až vyrazím na běžky a pak sama s dětmi do Malagy. To bude takový můj test energie po nemoci.“

„Můj hnací motor je kromě dětí taky studium psychologie. Na první mateřské jsem se dala do studia v Olomouci. Když už tam jednou za dva týdny na dva dny jedu, vyčistím si hlavu a vracím se plná energie. Rakovina zapříčinila to, že jsem musela odsunout druhou část státnic, místo zkoušek jsem šla na operaci. Ale zase jsem se mohla setkat s psychoonkologickým prostředím. Chci tu nemoc proměnit v nějaký smysl ve svém životě, a tak se už teď snažím pomáhat holkám, které jsou na tom stejně, dávat jim informace. Jednou, a snad brzy, bych se chtěla psychoonkologii věnovat.“

„Podpůrná věta pro ostatní, které vstup do toho kolečka čeká? Když jste v tom šíleným stresu a hrůze, nebojte si říct o pomoc. A nebojte se kontakovat psychoonkologa, AVON linku, cokoliv… To bylo to první, co jsem udělala, když jsme diagnózu dozvěděla. Věnovali mi svůj čas a strašně moc mi pomohli se na začátku srovnat a vydat se na cestu.“

Ivana Hlaváčková, 38 let, syn Matyáš, dcera Meda

foto: Alena Marcinka Syslová