Nádech: Pavla Šmakovičová

foto: Alena Marcinka Syslová

„Byl to šok, na který nejste nikdy připraveni,“ sdílí své pocity Pavla, když jí před jejími šestačtyřicátými narozeninami našli invazivní duktální nádor. Předtím ji nějaký čas pobolívala prsní žláza a všimla si deformované bradavky.

Po diagnóze ji čekaly chemoterapie, operace a ozařování. První chemoterapii absolvovala krátce před pohřbem své sestřenice, která zemřela na karcinom prsu. „Zvládnu to za ni i za všechny ostatní ženy,“ rozhodla se Pavla a snažila se udržet si pozitivní přístup po celou dobu léčby. „Pokud jsem si řekla, že tady na světě chci být, nemohla jsem se litovat, ale něco dělat.“

Kromě vlastního odhodlání jí pomohla podpora rodiny a přátel. Pavla vzpomíná na silné momenty sounáležitosti. Byli v tom všichni spolu. Překvapila ji i velká podpora docela cizích lidí na sociálních sítích – a samo sebou Bellisek. Propojení s podpůrnou organizací doporučuje každému, kdo se s nemocí setká. „Získáte ověřené informace a dostanete se mezi ženy, se kterými vás pojí podobný příběh,“ sdílí své zkušenosti. Ostatním připomíná, aby nezanedbávali prevenci.

Nemoc jí toho hodně vzala, přišla i o ňadra. I ve ztrátách se ale snaží najít něco pozitivního. „V jizvách vidím svou sílu a statečnost a jsem na ně pyšná,“ říká. Svou zkušenost považuje za příležitost pro nový začátek. „Nemoc vás změní a cítím se teď jiná.“ Jaká?, zajímá mě. „Silnější, živější, sebevědomější…“ Před diagnózou měla samu sebe na posledním místě, dnes je tomu naopak. Pečuje o sebe, sportuje, chodí do přírody a chce toho v životě ještě spoustu stihnout. Třeba být u toho, až se její dcera bude vdávat, nebo uběhnout maraton. „Jsme tu jen na chvíli, tak si to pojďme užít!“

„Rozkvetla jsem.“