"Nepropadej panice, zase bude dobře."

Alena Dostálová

stamp-3

Alena Dostálová

Bellisky jsou moje druhá rodina

Můj příběh o boji s rakovinou se začal psát v létě 2018, kdy jsem oslavila 40. narozeniny a plně si užívala svůj život plný svobody, také dcerku od neteře, jež pro mě hodně znamená, a těšila se, jak se rodina v prosinci rozroste o dalšího člena. Během červencových svátků jsem polehávala s angínou, z níž jsem se dostávala nezvykle měsíc. Když nemoc odezněla, všimla jsem si, že mě pobolívá prs. Přičítala jsem to zpočátku běhu a špatně padnoucí sportovní podprsence. Jenže pak už bolela i ruka, nejen prs. Když to trvalo přibližně měsíc, odhodlala jsem se zajít na gynekologii. Tam mi lékařka prs prohmatala, konstatovala, že se nejspíš jedná o zduřelou mléčnou žlázu, ale pro můj klid mě raději poslala na ultrazvuk. 4. 9. 2018 jsem tedy šla hned ráno po noční na sono. Mamodiagnostička, která prováděla vyšetření, nic neříkala, ale pak pronesla, že tam něco je a bude třeba udělat mamograf doplněný o biopsii.

V tu chvíli něco ve mne křičelo, že je zle. Z ultrazvuku jsem jela na gynekologii s myšlenkami, že moje gynekoložka z toho papíru vyčte něco jiného, nějakou příznivější diagnózu. Dočkala jsem se jen věty, že rakovina nebolí, takže to nemusí být můj případ. Jenže proběhla biopsie a výsledky, které jsem z ní dostala 20. září, mluvily jasně. Všechno to najednou zapadlo dohromady – bolest, únava, špatná imunita, kůže prsu vtáhnutá dovnitř. Výsledky biopsie bylo třeba doplnit v rámci stageingu o ultrazvuk břicha, rentgen plic a navštívila jsem ihned mamologickou poradnu. Tam mi mladý, pohledný lékař oznámil, že mám karcinom prsu. Zatmělo se mi před očima a hlavou mi proběhla myšlenka, že neuvidím vyrůstat malou Ellu a té druhé slečny se ani nedočkám. Pan doktor mě začal hned uklidňovat, že rakovina prsu je v dnešní době dobře léčitelná, a navíc na můj typ nádoru zabírá moderní biologická léčba.

Mé další kroky vedly na onkologii, kde jsem absolvovala 4 kola chemoterapií se silným cytostatikem po 3 týdnech a pak každý týden 12 dávek slabších chemoterapií. Zvládala jsem je dobře bez nevolností a v dubnu 2019 jsem šla na prs šetřící operaci, při níž byl odstraněn nádor s přilehlou tkání. Následovalo ozařování, které jsem snášela hůře, především kvůli popálením, jež na konci léčby dosahovaly 3. stupně. Zbývalo mi ještě pár měsíců biologické léčby, která trvala celkem rok.

Jenže 7 měsíců po skončení léčby přišla rána v podobě metastází na játrech. Věřím, že i tuto léčbu zvládnu, už jen proto, že mám okolo sebe skvělé, podporující lidi. Hlavně Evičku, kterou jsem poznala v Belliskách, a staly se z nás skvělé kamarádky. Vždy mě podpoří a podrží, když je mi zle, stojí při mně i v dobrém, prostě kdykoli, a za to jsem jí vděčná. Velkou oporou je také má rodina a v neposlední řadě ostatní holky z Bellisek, které jsou jako moje druhá rodina.