Doufám, že si genetického Černého Petra nevytáhnou moje dcery.

Příběh z cyklu Maminkou navzdory rakovině prsu: Veronika Zemanová a Valentýnka

stamp-3

Příběh z cyklu Maminkou navzdory rakovině prsu: Veronika Zemanová a Valentýnka

Doufám, že si genetického Černého Petra nevytáhnou moje dcery.

„Když jsem kojila starší dceru, tak jsem v tom samém místě, kde se později objevil nádor, měla zánět. Udělala se mi tam tehdy boule, dostala jsem antibiotika a bylo to zase dobrý. Pak jsem otěhotněla s mladší dcerou Valinkou a v osmém měsíci tam byla bolavá boule velká jak tenisový míč. Šla jsem s tou tenisovou boulí na sono a tam už podle zděšených očí bylo jasný, že to není laktace. Takže šup na biopsii, za tři dny výsledky a hned bylo jasné, že je to zhoubný. Následoval o měsíc vpřed posunutý vyvolaný porod, aby mě mohli hned začít léčit. Po porodu operace, chemošky, ozařování. Později se zjistilo, že jsem BRCA1 pozitivní, takže šlo bohužel pryč preventivně i moje druhé prso.“

„Nejvíc si užívám dny, kdy nic nemusíme. Kdy můžeme zůstat doma, dát si kávu na zahradě, poslouchat zpěv ptáků, odpočívat…Dřív jsem moc zevlit neuměla, až ta nemoc mě to naučila. Vychutnat si tu chvilku volna, když se zrovna nemusí dělat nic, s kafíčkem nebo sklenkou nejlépe Nechorského vína, v přírodě na procházce nebo doma u knížky nebo filmu…“

„Jako malá jsem chtěla být zpěvačka nebo herečka, ale nakonec je ze mě učitelka. Mám cíl si  ještě rozšířit svůj titul Bc. na Mgr. Mrzí mě, že se neživím muzikou, neměla jsem odvahu vzepřít se rozumu, ale doháním to zájmovými aktivitami. Zpívám v kapele, po dlouhých letech jsem se vrátila ke hře na příčnou flétnu a naučila jsem se hrát na ukulele. Taky moc ráda běhám v přírodě, mám oblíbený 5 km okruh okolo rybníka a přes les zase zpátky. A novou vášní je i jízda na velké koloběžce.“

„O rakovině v rodině jsem nevěděla, můj biologický otec sice umřel ve 33 a z jeho strany tam měli karcinomy všichni, ale vždy až ve vyšším věku. Navíc nás nechal s mamkou samotné už když jsem byla úplně malá, a tak jsem s nimi ani nebyla v kontaktu. Můj dědeček od mamky taky zemřel na rakovinu, ale až několik let poté, co jsem se já vyléčila. Teď je tohle všechno bolavé téma pro dcery, protože až jim bude osmnáct, bude se čekat na výsledky testů BRCA1 u nich. Moc si přeju, aby si ani jedna toho „Černého Petra“ v podobě mutace tohohle genu nevytáhla… “

Veronika Zemanová, 35 let, dcery Viktorie a Valentýna

foto: Alena Marcinka Syslová