"Ženám nad 45 let bych doporučila platit si screening častěji než pokrývá pojišťovna."

Šárka Karásková

stamp-3

Šárka Karásková

Rakovina mě naučila šetrit si baterky

 

Můj příběh začal roku 2017. Tehdy si lékařka nebyla jistá výsledky mamografu, tak mě poslala ještě jinam. Tam se ukázaly jakési nesrovnalosti, proto jsem na kontroly jezdila pravidelně a častěji než jednou za 2 roky. Jenže když jsem jela na další prohlídku v listopadu 2019, nenapadlo by mě, že tohle vyšetření všechno změní.

 

Po kontrolním ultrazvuku následoval žádanka na biopsii, na níž jsem se dostala o týden později. Při slově ambulantní výkon jsem se třásla, raději bych celkovou narkózu a vše zaspala. Čekání na výsledky se zdálo být nekonečné. Začala jsem si spojovat různé symptomy do skládačky. Únava, bolest zad, zvětšené uzliny. Bylo mi jasné, že je něco v nepořádku a že mě čeká náročné období.

 

9 dní před Vánocemi bylo čekání u konce, lékař mi zavolal výsledek: „Bohužel máte zhoubný nádor a je třeba jít neprodleně na další vyšetření.“ Hned začal kolotoč vyšetření – rentgen plic, ultrazvuk břicha, magnetická rezonance a CT. Takhle jsem se prokousala k operaci, během níž mi provedli nejen mastektomii, ale také odstranili lymfatické uzliny v podpaží, které byly napadeny rakovinnými buňkami.

 

Následovala onkologická léčba, což je cesta opravdu náročná. Únava, nevolnost, zvracení, ztráta vlasů…to všechno během krátké doby, během níž nemáte ani čas se s tím pořádně vypořádat. Asi jako každý i já se musela zastavit a naučit se, že nic mi neuteče. Do té doby jsem žila dost hekticky. Po noční směně je přece škoda jít spát, když venku je hezky a všichni jedou na zahradu, ne? Takhle jsem se přepínala a neslyšela jsem svoje tělo, že už nemůže.

 

Doporučila bych každé ženě nad 45 let věku, aby nechodila jen jednou za 2 roky na mamograf, ale mezi tím si zaplatila vyšetření sama. Nebýt těch častějších kontrol, kdo ví, jak by to vše dopadlo… U mě se na nemoc naštěstí přišlo dřív a to bych přála každé ženě, které se tato nemoc nevyhne.