"Pár měsíců si se mnou rakovina zkusila žít, snad ji to odradilo."

Michaela Javůrková

stamp-3

Michaela Javůrková

Napichování kanyl bylo peklo…

 

Byl listopad 2021. Tenkrát, pamatuji si, že to bylo v neděli, jsem si myla hlavu. Zvedla jsem ruku a náhle jsem uviděla podivnou rýhu přes prso. Když jsem měla ruku dole, tak vidět nebyla. V tu chvíli mi došlo, že to asi nebude úplně normální. Hned druhý den jsem šla proto k lékařce, která mě poslala na mamograf. Tam mi řekli, že to úplně dobře nevypadá a objednali mě na biopsii.

 

11. listopadu jsem si vyslechla zhoubný verdikt a pak už to šlo rychle. Poradna – kde byla úžasná paní doktorka!!! Žádanky po všech čertech. Když jsem šla na ultrazvuk břicha, měla jsem snad všechny příznaky toho, že se rakovina rozšířila i tam. Do toho zablokovaná páteř. Ta doba, než jsem zjistila, že zbytek těla je čistý, byla na celé léčbě nejhorší. Pak přišel první aperol, oranžové cytostatikum. Tehdy jsem poprvé a naposledy zvracela. Chemoterapie jsem měla ve čtvrtek, v pátek jsem byla doma a v pondělí jsem už chodila normálně do práce (pracovala jsem jako asistentka/vychovatelka v družině). Poté jsem dostala dvanáct dávek paklitaxelu. Z toho jsem měla jen nepříjemné oblbnutí během aplikace a večer mě brníval obličej.

 

Často si lidé myslí, že onkopacienti během léčby zhubnou. To rozhodně nebyl můj případ. Přibrala jsem 4 kg. Pořád jsem měla chuť na sladké! Sestřičky mi navíc řekly, že víno se nebere jako alkohol, takže během léčby pár lahví padlo. Bylo mi po něm prostě lépe. Aperol si dávám, nevadí mi jako jiným, kterým se spojil s barvou cytostatika. Nejhorší na celé léčbě byly kanyly. Mám pro vpichy nevhodné žíly, občas to byla dost hledačka, kam se schovaly.

 

Vlasy mi asi týden po aperolu holil syn. Moc se mu to líbilo. I během léčby mi vlasy trochu rostly, ale mně se to nelíbilo, takže jsem je holila. Čepice jsem nosila jen venku. Ve družině to bylo v pohodě, děti mě chtěly pořád hladit a růst vlasů se mnou prožívaly. Absence řas byla v zimě horší, dost mi slzely oči. Obočí mi celkem zůstalo. Dokreslovala jsem ho, ale později mě to přestalo bavit. 13. květen v pátek jsem šla na operaci. Den předem jsem si vzala v práci volno a udělala jsem si den s mýma prsama. Operace proběhla dobře, jen mě dost bolela záda. Musela jsem ležet pouze na nich, jiné polohy bolely. V neděli po obědě jsem šla domů, hned s rodinou na kafe a pak si lehnout k vodě (já šla do stínu). Do práce jsem se vrátila hned 1. června a týden poté jsem už hrála s kolegy volejbal. Musím říct, že mi nové prso velikosti A nijak nevadí. Dokonce je lepší, než mé původní s košíčky C/D. Po prázdninách zkusím zkontaktovat nemocnici na Vinohradech, kde dělají plastiky a rekonstrukce prsu. I do vody chodím bez výztuhy, ale vidina pevných dvojek mě láká. Aktuálně ještě beru léky a jednou měsíčně docházím na injekce na snížení estrogenu. Lékařka mi rovněž doporučila, abych si za dva roky nechala odstranit vaječníky. Trochu se bojím toho, že váha mi půjde ještě více nahoru. Ale co, už mám dvě děti a takto aspoň ušetřím za tělísko.

 

Pár měsíců si se mnou rakovina zkusila žít. Doufám, že ji léčba a můj přístup odradily a už se neukáže. Všem přeji, aby měli tak snadný průběh jako já. Nevím, čím jsem si to zasloužila. Každopádně díky vesmíru a mojí úžasné rodině za veškerou podporu a energii.